Maso

Příležitost určovala také druh masa. Nejběžnějším bývalo vepřové, ale i o hodech si rádi pochutnali na hovězině, kterou často poskytla krmená jalovice či vyběhaný býk. Telecí bývalo vzácnější a máme zprávu, že už v 16. století jej řezníci schovávali pod pult a prodávali jen tomu, komu chtěli. Mnohem více než dnes přicházelo na stůl maso skopové, a to maso jehňat, ovcí, beranů, ale i kůzlat, koz a „capů“. Kozina bývala nejlacinější, avšak nebudila ten všeobecný odpor, jako kdysi maso koňské. 

Jak se maso upravovalo? Především vařilo, leckdy nad ohněm v „nádobách“ ze žaludků, méně již peklo na rožni a roštu. Proslulá pečeně vepřová s knedlíkem a zelím není zdaleka tak staročeskou krmí, jak by snad někomu mohlo přijít na mysl.