Nápoje
Pokud jde o nápoje, vzpomíná už náš nejstarší kronikář jen jako na dávno minulé ty časy, kdy se lidé spokojili pramenitou vodou. Jistěže vždy zatouží člověk po doušku čisté vody, ale už praotec Čech pozdravil, podle téhož kronikáře, nově zvolenou vlast jako „mlékem a strdím oplývající“.
Ovoce ovšem odedávna sloužilo též k přípravě osvěžující příměsi do vody. Hledaly se cesty, jak takovou šťávu uchovat, zejména zabránit jejímu kvašení. Vedle přírodních šťáv nalezly cestu na stůl našich předků i šťávy pařené a posléze snad i ovocné šťávy slazené, kdy se k jednomu dílu šťávy přidává dvojnásobné množství cukru, jenž ji konzervuje. Některými šťávami se vylepšovalo i víno, například i borůvkovou. Příkladem je i „Wišňový soft do wjna“ podle W. Pacowského.
K staročeským specialitám patří nesporně i osvěžující nápoj z bezinkového květu, s jehož přípravou vás neopomeneme seznámit.
Konečně je třeba snad ještě uvést domácí likéry. Převládávaly slabší (asi 20% alkoholu) a také vesměs ovocné, jako jeřabinka, třešňovice, likéry malinový a jahodový, na Moravě meruňkovice. Z ostatních starodávnějších likérů si uvedeme bylinný, či jak se říkalo žaludkový a puškvorcový. V raném středověku bývaly ovšem věci neznámou, stejně jako pálenka.