Vejce

Vejce ve staročeských kuchařkách mívají svou zvláštní kapitolu. Tam vystupovala jako základ samostatných jídel, což nebylo jejich uplatněním jediným. Vejce je především starodávný pokrm obřadní, jak dosud dosvědčují všude u nás kraslice a leckde i velikonoční svítky „se zeleným“, ve Slezsku i sváteční svatodušní, v přírodě připravovaná smaženice. Jako doplněk jídla, tvoří vejce základ těstíček na obalování, po staročesku „pagetu“ a základ nádivek. V samostatné úpravě přicházejí vejce nejprve různě namíchaná, i jako svítek, v nejstarších památkách například co „vaječná koláč“, který se podle dávného kronikáře posléze až přejídal vzbouřenému lidu, jenž obsadil klášter sedlecký.

Nakonec ještě několik praktických staročeských rad o vejcích v kuchyni. Jak poznaly naše prababičky bez prosvětlovače, zda jsou vajíčka čerstvá? Ponořily je do litru vody, v níž rozpustily 145 g kuchyňské soli. Čerstvé vejce klesne ke dnu, tři dny staré ve vodě volně plyne a starší plave na povrchu. A což dovednost uvařit správně vejce naměkko, natvrdo, nahniličko? Vložily je do studené vody a postavily na kamna. Když voda začala vřít, bylo právě naměkko. Po jednom Otčenáši už nahniličko a kdo přidal ještě Zdrávas, měl je natvrdo.