Luštěniny
Otevřeme-li si kterýkoliv spis o životě starých Slovanů, dočteme se tam o sočivu. Není to nic jiného, než naše luštěniny. Víme také, že pokud jde o oblibu takové stravy, netvořili dávní Čechové výjimku. Nejraději ovšem měli asi hrách, ale velmi rozšířeny byly i boby, v teplejších polohách se pěstovala čočka, značně pozdějšího původu byly fazole. Typickým chodem na staročeské tabuli byla cizrna.
Vedle předpisů na hrách, včetně pučálky, uvádíme, jakým způsobem se upravovaly boby, čočka a fazole. Všechna tato sočiva přicházela na bohatší stůl, ovšem mnohdy též s vařenými vejci nebo jako příloha k masu, zejména uzenému. Častěji ovšem panovaly „luštěninové směsi“: hrách a kroupy, kroupy s fazolemi, hrách smíchaný s kyselým zelím, hrách s čočkou. Se zelím se jedla i starodávná netyja, „kaše hrachová neslýchaná“ se podle Kantorova Kuchařství připravovala ta, že se třený hrách rozmíchával vzácným vínem a ochucoval ještě vzácnějším kořením.