Omáčky

Zasedl-li za starodávna Čech k jídlu, pak jsme mohli téměř s jistotou očekávat, že alespoň jedno z jídel, obyčejně po polévce a rybě a před masem pečeným, bude podáváno v jíše či šalši – tedy s omáčkou. V každé staročeské kuchařce naleznete celou řadu návodů na přípravu nejrůznějších omáček. Na devadesát devět druhů byste jich prý napočetli. Tak hned kantorovo Kuchařství má celou řadu jích, tj. omáček jíškou zasmažených. Vedle docela skromné „jíchy prosté na kaury“ naleznete labužnickou „jíchu na bobrowý ocas“, speciální „jíchu na zajíce k wečeři“ či „jíchu z kostí ptačích“. Jiné předpisy jsou naopak docela obecné, jako univerzální „jícha pro každé nároky“ nebo „jícha wesměs na rozličné krmě“, ale také „jícha wostrá nač chceš“. Téměř všude nějaká dobrota, nějaká zvláštnost. Ve všeobecných pokynech, jak připravit dobrou omáčku, dojdete posléze tohoto poučení: „Přistírej do některé cibule, do některé topénkusmaženú, do některé mandly a do některé limouny, item fíky, jablka, švestky a všeho toho kus, nač jíchu uděláš.“